6:45 - budím se a vstáváme. Za dveřma čeká Kika. Mazlím se s ní a snažím ji ukecat, aby nechtěla teplou snídani. Pak vařím kaši, chystám svačiny a piju to nejlepší kafe na světě, které vaří můj muž. Tohle mi dělá každé ráno!7:30 - muž a děti sedají na kola a jedou na autobus. Normálně jezdím taky, ale dneska se mi nechce. Otevřu okna a vyvětrám peřiny. Překládám koš s čepicema a šálama v naději, že v něm najdu hřeben, ale není tam. Odpovídám na esemesku a vzpomenu si, že včera umřel Philip Seymour Hoffman, kterého jsem měla fakt ráda. Nechal tu ženu a tři děti. A spoustu postav, které teď bude muset zahrát někdo jiný, což bude hrozná škoda.
Vidíte, jak důvěřivě se k němu tiskne jeho dcera? Ke komu se bude tisknout teď?
Koukám na chleba - ani se nehnul. Třídím prádlo. Zapínám pračku. Skládám vyprané ponožky. Umyju vanu po včerejším náletu - zmrzli jsme na kolech a koupali se všichni. Umyju další objekty v koupelně zasažené tím, že náš syn při čůrání zásadně komunikuje s lidmi v jiných místnostech a logicky se dívá jejich směrem. Jak přežívají matky s více syny? Ve škole máme jednu s pěti. Tuším, jak vznikl koncept mužského čůrání vsedě.
8:00 - Začínám psát tenhle blog, u toho snídám poslední krajíček a znovu koukám na chleba. Pořád nic. Minule kynul 26 hodin, budu trpělivá déšť nedéšť. Chvilku budu řešit festival, a pak mě čeká deka pro Kiku k 6. narozeninám. Od té doby, co dostal Andrej tu jeho, děsně touží po vlastní. Mám látky z kolekce Happy Ever After. Těším se, až do nich říznu. Na hřišti před domem právě začali řezat železný plot. Z pána létají jiskry. Doufám, že má sluchátka, já jdu hledat ta svoje. Dlouho jsem je neviděla. Snad budu mít štěstí a nebudu kvůli nim muset přeskládat nějaký koš! 
Žádné komentáře:
Okomentovat