Virtuálni stopa

Všem, kdo sem nakoukli předevčírem, včera nebo dneska před pátou hodinou a  mezi odstavcema našli místo fotek šedé fleky, mám potřebu vysvětlit, jak k tomu došlo. Snadno. Jedna kamarádka se mě zeptala, jestli mám pod kontrolou svou v i r t u á l n í  s t o p u. Co o mně komu prozradí nějaký vyhledávač mě v posledních letech nenapadlo zkoumat. Byly doby, kdy jsem pravidelně lustrovala sebe, své bývalé, současné  i vysněné milence, sokyně v lásce nebo divné kolegy. Dokonce mám pocit, že tehdy google ani nebyl. Jako matka vod rodiny už na takové dětinské kratochvíle nemám kdy. 

Když kamarádka domluvila, její manžel rozpoznal mé zděšení, vrazil mi do ruky iPad a řekl: "No tak se podívej". A tak jsem se podívala. Co asi tak najdu, že jo, pravděpodobně Facebook, blog a tašky. Google Search našel přesně tohle, ale těch fotek, co to vyplivlo! A hlavně ty, na kterých jsme v plavkách nebo děti nahaté. A mně bylo divné, proč nám mimina komentujou lidi z celého světa a proč má naše video Kluci ve vaně přes 10 000 shlédnutí... V panice jsem vlítla k počítači a všechno všude zablokovala. Včetně fotek z blogu, které se ukládají na Picase. Na tohle by můj muž řekl: "Hi, Bridge!"
Proč se proboha snažím komunikovat přes internet, kterému skoro vůbec nerozumím?! 

Ale aby to nevypadalo, že neumím do pěti napočítat, vložila jsem si na profil novou fotku. Fotil ji manžel a vypadám na ní úžasně. V den, kdy vznikla, jsme takhle vypadali všichni, dychtiví, nadšení a růžolící vzrušeným očekáváním. Začínala dovolená a před námi byla dvoutýdenní dobrodružná cesta Portugalskem, na jejímž konci jsme byli o poznání unavenější.

Moc příjemně únavné to bylo, ještě se o tom rozepíšu. 

PS: BTW., na YouTube je 1090 rodinných videí s titulem Kluci ve vaně. Rodiče videoamatéři by se měli dneska kouknout ke mně na blog.