Hu hu.... jaro?

Přestože jsme nebyli svědky žádné pronikavé klimatické změny, v Andrejově škole se dneska slavil příchod jara. Všechny děti se sešly před školou a počasí navzdory zpívali jarní oslavné písně.

Kdo najde Andreje, má bod!

V množství dětí a jazyků, které se v Andrejově mezinárodní škole střetávají, leží ohromná síla. Když všichni na závěr unisono spustili Ódu na radost v italštině, francouzštině, němčině a angličtině najednou, bulela jsem jak želva a myslím, že jsem nebyla sama. 

Pak jsme se vydali do tříd, kde děti prodávaly, co vyrobily. V Německu se před velikonocemi seje řeřicha pro velikonočního zajíčka, tak jsme si nějakou pořídili večer na chleba. Taky jsme si koupili muffiny, které včera s dětmi upekla statečná paní učitelka. Několik chlapců ze třídy znám osobně a do kuchyně bych s nimi rozhodně nelezla.

Netuším jestli na ZŠ Pěší, kde jsem první stupeň odchodila já, vůbec byla trouba. Je pravda, že jsme pro rodiče taky leccos vyráběli, ale jen tak, zadarmo.  Když jsem měla ve výtvarce popáté lepit papírovou slepičku na velikonoční vajíčko pro maminku, fakt se mi nechtělo, nemluvě o tom, že v našem malém panelákovém bytě na všechny ty krásné rukodělné věci nebylo dost místa. Zlatý kapitalismus: děti vyrobily něco užitečného, co se s chutí spotřebuje, usilovně prodávaly a vydělaly 188 Euro (a to mluvím jenom o Andrejkově třídě). Za to můžou jet na výlet, pořídit něco do třídy, prostě s nimi hospodařit.  Docela praktické hned od mala vědět, že to takhle funguje. 

Zážitek z dneška mi kazí jenom to, že zítra musím k zubaři. To takhle děti před pár týdny dostaly k zubním kartáčkům zdarma taková ta malá kulatá zubařská zrcátka a já jsem poprvé uviděla svůj horní chrup zezadu.  Věci zdarma vždycky smrdí nějakým průšvihem. Zubař, který už polovinu nalezených škod odstranil, ze mě měl hroznou legraci, protože prý ještě nikdy neviděl pacienta, který by se diagnostikoval sám. Snad to přežiju.