Evropské filmy se rády babrají v tom, jaký průšvih život může být. Někdy si říkám, že kdyby na ně všichni koukali a nechali je na sebe působit, svět by byl lepší místo k žití. Od té doby, co mám děti a představuju si, že se ty hrozné věci dějou jim a mně, se kinem otrlého diváka nechám drásat jenom zřídka, a tedˇ mám hroznou chuť zajít na film Mama Illegal o třech Moldavankách, které si nelegálně vydělávají v Rakousku. Příběhy o životě v cizině mě obzvlášť baví, zřejmě proto, že taky žiju v zahraničí, někdy toho mám plné kecky, a přitom vím, že mně jenom pálí dobré bydlo. A to mi evropský film vždycky připomene.
Na to se nedá koukat, aniž by člověku vlhly oči.
Jako spousta podobných matek na celém světě tyhle ženy odjely na několik let a nevzaly s sebou do ciziny své děti. Uf. Na jednu stranu nechápu, jak to mohly dokázat, na stranu druhou jsem ráda, že se nemusím rozhodovat, jestli budu tradiční matka v bídě a beznaději, anebo příležitostná matka s výdělkem a pespektivou. Však ony už si děti už nějak poradí. Jojo, děti, o těch se taky točí dokumenty a filmy, v evropských verzích filmu Sám doma ale nikdy není taková legrace, jakou zažíval svého času malý Kevin. (Jestli máte chuť na 10 minut beznaděje, klikněte sem.)
Anebo si raději pustím nějaký odpočinkový seriál, o jejichž důležité funkci v tomhle hezkém rozhovoru mluví Tomáš Baldýnský.
Žádné komentáře:
Okomentovat