Sedím v obchodě u kamarádky, která je v Indii, a hlídám jí to tady. Marika vyrábí potisky na trička a po novém roce si lidi moc trička potiskávat nenechávají, takže tady vlastně spíš číhám, jestli někdo nepřijde. Jediné, co tady můžu dělat, je sedět u počítače. Uklidila jsem si na ploše, stáhla si novou šablonu na web, uzavřela účetnictví za loňský rok, vymazala tuny fotek z roku 2014 a 2015 a viděla spoustu videí s Davidem Bowiem. Jsem ho měla ráda. Má duše, kterou formovala lidová píseň v maminčině podání a později kytarový folk, inklinuje spíše k výrazné melodii a smysluplnému textu, a takové věci David Bowie taky psal. Tady máte jednu moji oblíbenou Bowieho píseň. Poslouchala jsem ji v CD přehrávači na koleji, v diskmanovi, když jsem jezdila z Hyde Parku do Chicaga vlakem do baru, ve kterém jsem dělala servírku, v MP3 přehrávači, když byly děti maličké a já jsem je chtěla chvíli neslyšet, a poslouchám ji dneska z iPhonu v dílně, když pro Vás šiju tašky. Je to jako Simon a Garfunkel, Beatles nebo U2, prostě tak dobrý, že se to dá poslouchat pořád a nikdy se to neomrzí.
Žádné komentáře:
Okomentovat