Modus operandi

Úspěšný den pro mě byl vždycky takový, kdy jsem stihla všechno. Někdy ladně a elegantně, někdy trochu ve stresu, jindy na pokraji nervového zhroucení. Jak tak šiju na trhy a trávím hodiny a hodiny ve sweatshopu jen se svými myšlenkami, začínám mi docházet, že úspěšný den může vypadat i jinak. Neudělat všechno, ale jen tolik, co se dá zvládnou s grácií a pokud možno v pracovní době. Jenže co s tím zbytkem? Zkoušela jsem odkládání na pak, ale to jenom prodlužuje to-do-listy a generuje potenciální kostlivce. Nejlepší se jeví prostě se na to vykašlat. Vyškrtnou to. A hlavně to pustit z hlavy, protože když se na to vykašlete, a pak vás pronásleduje špatné svědomí, tak je to možná ještě horší než jet celý den jako fretka. No a tím se teď zabývám, měním svůj modus operandi. Chtěla jsem se pochlubit, na co všchno jsem se tenhle týden vyprdla, ale bojím se, že bych si přivodila pocit špatného svědomí. Jak vidíte, nemám to ještě úplně vychytaný. Ale pracuju na tom!

Trh je už v sobotu a krom jiného tam se mnou pojede i tahle indiánská kabelka. Moc se těším. By mě zajímalo, od koho ke mně přišel gen trhovkyně.