čtvrtek 9. dubna 2015

Nejhorší bylo servat koberec

Pořád se mě někdo ptá, jak to všechno stíhám. Nestíhám, milí přátelé. To, co vidíte na fotkách z blogu, o našem skutečném životě neříká vůbec nic. Vládne u nás stejný zmatek jako u vás. Na stole leží zbytky od snídaně, děti jsou špinavé jako běženci z Kosova a manžel obden hlásí, že nemá čisté ponožky. Místo péče o rodinu sázím na balkóně mrkev, přestavuju pokojíčky a slibuju, že o tom napíšu blog. Napíšu, ale až jindy. Dnešní chvilku na počítač mi ukradla práce, protože DNESKA ZAČÍNÁME a na webu bylo potřeba udělat pár úprav. No a teď už je čas vzít na procházku to naše nebohé batole, aby vidělo trochu sluníčka a nedostalo pakostnici.
Nemůžu si odpustit aspoň jedno předtím a potom. Nejhorší bylo odstranit ten koberec. Ale o tom vážně až příště.



Žádné komentáře:

Okomentovat