Ida

Včera jsme se dívali na Idu. Bylo to polsky s německýma titulkama. My holky od Ostravy sice polsky rozumíme každé slovo, ale bulharská frakce by se ve změti ž a š mohla ztratit. Řeč tady naštěstí nebyla hlavní vyjadřovací prostředek. Vyprávěl spíš obraz než slova. V naší televizi myslím úplně zaniklo, jak je ten film krásně nasnímaný, takhle mě občas napadlo, že by byl možná lepší v barvě. Děj se odvíjel stroze prozaicky a důležitější než to, co se vidí a slyší, bylo to, co zůstalo nevyřčeno.

Když člověk vidí film jako Ida, pochopí, že kdyby někteří lidé neměli Boha, jen těžko by hledali důvod k životu. Moc pěkný film. A budeme ho mít letos v programu. 

Když Idě na faře  pan farář rozkládal spartakiádní lehátko, vybavilo se mi toto:

Nevím, jak to ten Svěrák dělá, že se mi sem dostal od Vánoc už podruhé. A to ho přitom nijak zvlášť nemusím....