Nedělní chvilka poezie

Náš syn včera ve svém pokoji víc než hodinu úpěnlivě štkal. Měl za úkol z češtiny napsat básničku o přírodě. Pro chlapce, který se identifikuje s Gregem z Deníku malého poseroutky a zapisuje si vtipy, je takto obrozenecké zadání jako trest. S mužem jsme se do toho pěkně opřeli a vymysleli dítěti několik pěkných básniček o lišce, myšce, zajíčkovi a podzimním lese. Doslova jsme se předháněli v tom, kdo najde lepší rým a vystaví veselejší pointu a bylo nám úplně jedno, že nás děti neposlouchají. Jak dlouho to bude trvat, než jim začneme připadat totálně trapní?

Dneska u snídaně štkal syn zas. Pondělí prý je nejdebilnější den, protože musí na češtině napsat, co dělal o víkendu nebo o prázdninách, pokud právě byly, a on si přitom vůbec nic nepamatuje. Jaktože si nic nepamatuje? To já si vzpomínám na každičký detail našich podzimních prázdnin. Byli jsme v Praze, kde jsme:

• jeli zubačkou na Petřínskou rozhlednu a do zrcadlového bludiště (mami, tady zemřel Cedrik Diggory?)
• šli na Pražský hrad a do Chrámu svatého Víta, kde jsme zahlédli Mirku Spáčilovou v těsném závěsu za Janem Němcem, který šel Zemanovi vrátit Řád za zásluhy
• šli do pizzerie, ve které byl naspeedovaný číšník a Martha Issová s dítětem. Nikdo z nás nechtěl dát najevo svou bulvární zvědavost, ale všichni jsme po nich pořád nenápadně pokukovali, abychom viděli, jestli to dítě fakt je celej Ondříček
• šli přes Karlův most, kde jsme se zastavili u bulharského karikaturisty a nechali dětem nakreslit dvojportrét a kde jsme všichni zmrzli, protože se z pěti minut, které avizovala cedulka na stojanu, vyklubala celá hodina
• utratili nehorázné peníze za trdelníky 
• se celkově chovali jako T U R I S T I. No uznejte, kdo jiný se cpe na Starém městě trdelníkem a nechá se portrétovat na Karlově mostě? Dokonce jsme uvažovali, že dáme dvěstěpade na osobu za vstup do Zlaté uličky! Jojo, naše děti asi budou v Praze vždycky jenom turisti.