Připadám si jako šílenec,

ale dneska jsem si koupila tyhle štekle.

Náhodou jsem šla kolem obchodu s botama, který se ruší a kde teď všechno prodávají za pakatel, a šla se podívat, jestli nemají klučičí sandály třiatřicítky. Prodavačka si mě změřila pohledem, pak nahlédla do kočáru a začala, že ženská po porodu si připadá jako mlíkárna, že to sama několikrát zažila, a že tak to přece nejde a jestli nosím podpatky. Protože jsem jí blbě rozuměla, řekla jsem, že jo, a už jsem měla na nohách tohle.

Byly slevněné o 60%, koženou mají i podrážku a ze všech bot na podpatku, co jsem kdy měla na nohách, jsou rozhodně nejpohodlnější. Při představě, že v nich jednou třeba vážně někam půjdu, mi přebíhá mráz po zádech vzrušením.

 Asi 20 minut jsem v nich odpoledne chodila doma a je pravda, že jsem si teď nepřipadám jako mlíkárna, ale jako mlíkárna s otlačenýma nohama. Je tu hrozné dusno a Lea chce pít FURT. Potřebuju kojící ice tea. Nevíte, jestli už to někdo nevyrábí?  

Leušku moje focení moc nebavilo, ale byla statečná. Však až jednou vyroste, budu jí ty boty půjčovat.

(Kdyby někomu z vás přišlo, že to zrcadlo vypadá jako dveře ze staré skříně, tak bingo, dotáhla jsem ho asi před 3 měsíci domů z ulice.)