A Bag For Everything

Nedávno jsme se schovali před deštěm do obchodu s botama a Saša mě přesvědčil, abych si koupila tyrkysové střevíčky s fialovými květy. Kdyby tam nebyl, ani by mě nenapadlo si je zkoušet. Trvalo pár týdnů, než jsem je rozšmajdala natolik, abych v nich vydržela celý den, a když se to nakonec stalo, vzikl problém, kterou z kabelek k nim budu nosit. 

Delší dobu jsem plánovala ušít na jaro režnou tašku na všechno. Takovou tu, co s sebou vezmete ven a strčíte do ní.... no prostě všechno. Boty mi vnukly nápad udělat ji do tyrkysova a s kolečky. Chtěla jsem kapsy na obou vnějších stranách. Jedna je veliká a hluboká a zavírá se na magnet. Ten jsem vybrala pro jeho funkčnost, ne kvůli tvaru :) Aplikace jsou ze zbytků Echina, které se mi tu hromadí a hromadí.

Podšívka je z tenké polyesterové látky z rozpáraného povlečení, které jsem koupila kdesi ve slevě jenom kvůli krásné tyrkysové barvě. Nevím, kdo dneska spí v polyesteru, asi nikdo, proto se prodávalo tak levně. V tomhle případě jsem cenově trumfla i béžovou bavlnu z Ikey.

Až mě budou na procházce bolet nohy z bot, budou mi pro parádu trčet z kapsy a já to dojdu bosa. (Jestli se vám to kolečko vpravo nezdá moc kulaté, tak mně taky ne, naživo to ale není tolik vidět.)

Aby koleček nebylo málo, z druhé strany je hotové kolo jak jinak než ze zbytků Echina.  

Kolo funguje jako druhá kapsa a zavírá se taky na magnet. Plánovala jsem do ní dávat i peněženku, telefon, diář a klíče, dneska mi z ní ale v kavárně záhadně zmizelo pár věcí, takže všechno důležité poputuje do tašky, kde se to pak bude blbě hledat. Magnetické zapínání je evidentně i na německé poměry málo bezpečné. 

Popruhy jsou z Echina podžehleného vlizelínem a našitého na bavlněný brašnářský popruh. Trošku mi klouzaly z ramen, takže se je chystám v půlce přeložit a prošít. Mimochodem, vlizelín jsem použila jenom na popruhy a kapsy, samotná taška je podžehlená ronoplastem. 

Nakonec ještě pohled dovnitř - tam je ale tma, co? Chtělo by to i fotku na postavě, aby vyniklo, jak je  veliká, samofocení mi ale nějak nejde. 

V hlavě už mám vymyšlenou další, hodně podobnou, ale naležato.  Kulatá kapsa bude větší a vykukovat z levého dolního rohu. Uvidíme, kdy na ni dojde. Příští týden mi totiž začínají kurzy němčiny a mám takový pocit, že budu spíš než za strojem sedět s Andrejkem u úkolů.