Jestli se v životě můžu na něco spolehnout...

Jestli se v životě můžu na něco spolehnout, tak na to, že se děti budou zdržovat v dětském pokoji jenom pokud tam budu taky. (Pravděpodobně uklízet jejich bordel.) Děti si hrajou tam, kde jsem já, což vede k vzniku zajímavých zákoutí, jako je to s bárbínama  a odpadkovým košem zde na fotce. Co by na to řekli hoši z merketingu firmy Mattel?

Ale o tom jsem dneska psát nechtěla. Chtěla jsem napsat, jak jsem šťastná, že k nám na návštěvu přijeli babička a děda. A nepřijeli jen tak pro nic za nic, babička má totiž dneska narozeniny! 

Upekli jsme jí muffiny s tvarohovou polevou

a děti vyrobily překvapení z barevného marcipánu. Obarvila jsem ho na žluto, červeno, zeleno a modro.  Kristinka si zbytek modré barvy namačkala do pusy. Je po mně a nemá ráda plýtvání. Na babiččině oslavě vypadala poněkud bezzubě.

Plánovali jsme (přesněji - já jsem plánovala), že uděláme marcipánová zvířátka. V převázaném balíčku ale je "takové to, na čem kluci balancujou," jak vysvětlil Andrejčo. Ve druhém pak "housenka a její miminka". To jsou vlastně docela zvířátka. Druhý balíček je otevřený, protože Kika potřebovala ochutnat ještě před focením, jestli to babička má dobré. Prej má! A moc.

Ze všeho nejvíc jsem ale dneska chtěla psát o Andrejově rytířském kostýmu.

Hotový hrdina bez bázně a hany. Dneska už to ale nedopíšu. Jak snadno a rychle na rytířský kostým se už podruhé odkládá na příště. Dobrou noc.