Nové polštáře, nové látky a skvělý pocit

Pamatujete si, jak mi Eva přivezla z Drážďan látky, protože šla přes tržiště, kde je prodávali, a nemohla si pomoct? Tehdy jsem ještě byla těhotná! Ležely mi v dílně a bylo mi líto do nich střihnout, protože jsou takové speciální, darované, to se přece nehodí, šít z nich věci na prodej! 

 

Stalo se ovšem to, že si Andrejek postupně přestěhoval do postele všechny polštáře z obýváku a my jsme si neměli čím podložit hlavičky, když jsme po večerech sjížděli The Affaire, Fargo a české filmy. Najednou dostaly Evčiny látky skvělé poslání: jsou z nich polštáře.

A pak jsme se v pondělí vydala do velkoskladu s italskýma látkama v jednou městečku za Frankfurtem a utratila tam všechny peníze. Pár fotek ze skladu jsem dala na instagram, a teď ty nejlepší úlovky: koženky. Pořád čumím k Janě a k Andree na ty jejich krasavice a přepadla mě touha taky si kabelku z koženky vyzkoušet. Proto jsem tam vlastně vůbec jela, nechtěla jsem to kupovat přes net, ale pěkně si ji osahat. 

Plátno se starýma, pardon, tedy vlastně vintage foťákama. 

Pár metříků univerzálních vnitřků

a pár metříků pěkných svršků. Vzorovaných bavln vhodných na obaly a pouzdra na skladě právě moc nebylo, lidi, co šijou hadříky, kabáty a tak, tam ale musí jezdit s dodávkou. Materiály na oblečení to tam bylo narvané až po střechu!

A taky jednu s mapou světa jsem si zase koupila, tuhle ještě nemám. 

Když jsem se vracela úplně oškubaná domů, přepadaly mě chmurné myšlenky, že jsem si toho neměla kupovat tolik, protože co s tím panebože budu dělat, ale pak jsem cestou pro děti míjela holčičku na kole, která měla moji kabelku, a pochybnosti byly pryč. To se mi letos stalo už podruhé, že jsem potkala se svojí kabelkou někoho, kdo ji ode mě nedostal jako dárek, ale musel si ji někde koupit. To je vážně skvělý pocit.