Víte, jak se pozná opravdová kamarádka?

Že když jede na prodloužený víkend do ciziny a narazí tam na trh s látkama, nějaké vám koupí!

Já jednu takovou mám a od ní tyhle 2 krasavice:

  

V sobotu mi je dovezla na chalupu, kde jsem neporodila, zato jsem tam zažila své úplně první zemětřesení. Šlo jen o dva slaboučké otřesy, ale i tak jsem se vyděsila jako už dlouho ne. Zvláštní, nový strach. Strach o sebe. Znám strach o děti, když jsou nemocné nebo když vběhnou do cesty, aniž by se rozhlédly, strach o muže, když někam jede unavený autem nebo letí za oceán, ale o sebe?  Vůbec si nepřipouštím, že by se mně mohlo něco stát. Po víkendu dětem skončily prázdniny a mně nastal běžný pracovní týden. Přestože mám na to-do-listu věci, které HOŘÍ, pustila jsem se do kabelky, kterou si vůbec nikdo neobjednal, ale která mi v hlavě visela už drahnou dobu. Je ze zbytku Echina a sametové látky s plastickým vzorem, vevnitř má černo puntíkovanou podšívku a růžový zip a jako třešnička na dortu ji zdobí kožený popruh recyklovaný ze staré tašky, kterou už nenosím. A děsně sluší mému břichu. 

Tohle břicho je vůbec docela zábava. Mám díky němu krásně napnutou kůži na všech partiích, které se obvykle považují za problematické, a vychutnávám si to, protože je to naposled takhle bez dřiny. Taky mě dneska díky němu pustil sednout pán, to se mi stalo za celé těhotenství v Německu prvně. A taky díky němu hodně bloguju, protože si tohle krásné období chci zapamatovat. Bude se mi s ním těžko loučit. 

Dobrou noc!