Takhle teď s mužem žijeme. Miminko už tu klidně mohlo být, ale zatím se mu nikam nechce. To, že neznáte dne ani hodiny, je nejlepší deadline, který jsme tu zatím měli. Oba hýříme efektivitou, kterou přiživuju tabletama se železem, protože mi občas dochází dech, a hravě zvládáme věci, které jindy vypadají příliš složité, příliš nedůležité, zkrátka které se normálně nechávají na pak. A taky se furt rozmazlujem, teda když to jen trošku jde. O víkendu to jde dobře. Dnešní den začal línou snídaní se Sašenkovou čerstvě meltou kávou
a bude pokračovat návštěvou koupaliště, protože i do Hessenska dorazily tropy. Teda až uděláme nákup na tři dny (v pondělí je v Německu opět státní svátek a v neděli, pro ty co to neví, jsou tady obchody zavřené) a vypereme tašku plnou ručníků, které jednou za pár měsíců dotáhne naše dcera ze školy (ve škole není prádelna a s dodržování hygienických předpisů škole pomáhají rodiče - připomíná mi to dětství v paneláku, kde jsme se na podobném principu dělili o mytí schodů, pěkně podle pořadníku v otočném kotouči na stěně). Není nad to mít to na příští týden nachystané už dnes. V rámci našeho rozpoložení "co neudělám teď, neudělám nikdy" jsem se vydala do jednoho obchůdku v naší čtvrti, který se jmenuje designe, kleine!. Vlastní ho jedna architektka. Vzadu má malou kancelář, kde navrhuje domy a stýká se s klienty, a v místnosti hned za výlohou za 25 Euro měsíčně pronajímá poličky drobným designérům. Dokonalý způsob, jak mít zaměstnání na volné noze a nesedět celý den sama doma, v kanceláři nebo ve Starbucksu.
Mám u ní už pár týdnů věci, ale nechtěla jsem se s tím hned vychloubat na blogu, protože je vzala jenom na zkušební dobu. Věcičky se ale vesele prodávají, takže kdybyste náhodou měli cestu kolem.... no však to znáte.
Ono se vyplatí vlézt tam jen tak na čumendu, čím vším se lidé zabývají a co zkoušejí zpeněžit. Třeba pytlík s mixem semínek na bylinkovou omáčku s ručně popsaným návodem k úspěšnému pěstování (zasaďte to do květináče s hlínou a přiměřeně zalévejte), lodičky z papíru, jaké nás v dětství s bráchou učil stavět děda, a další věci, za které by se nám lidem z východu asi nechtělo pouštět Euro.
Kam se mi ale Eura pustit chtělo, by tenhle automat na překvapení, který si majitelka nechala speciálně vyrobit. Dostala jsem bohužel jenom peníze nazpět, protože měl zrovna poruchu, ale stejně mi to přijde jako dobrý nápad. Kdysi tahali papoušci planety a babičky prodávaly štěstí, dneska na to máme automat. Určitě to ještě někdy zkusím, doufám, že nedostanu ty semínka, bylinek máme za oknem dost :)
Takhle pěkně vypadá moje polička.
Jsou v ní obaly na plavky,
obaly na plíny
a pouzdra na brýle. Takže už prodávám na dvou místech. Je to pohodlnější než focení a vkládán na Fler a na živo se toho prodává mnohem víc. No, zkrátka, jak už jsem říkala, kdybyste náhodou měli cestu kolem....
Žádné komentáře:
Okomentovat