Na vlastenecké vlně

U příležitosti včerejšího dne Evropy vyhlásila Kristinina paní učitelka, že si mají děti dneska přinést do školy něco typického pro jejich zemi původu. Saša hned nabídl, že jí půjčí svojí šálu Levski CSK (to je jeden bulharský fotbalový tým, kdybyste nevěděli), ale moc se to nechytlo. Mě napadl jen Krtek, pivo, vepřo knedlo zelo nebo třeba berušky na culíky, které ovšem stejně nemáme, protože co je proboha typicky českého, co máme doma? Kika byla z našich návrhů úplně zoufalá a my s mužem nadávali na učitelku, která dává děckám nesplnitelné úkoly a ještě do druhého dne. Co si asi myslí, kráva, že mají všichni doma národní kroje??? 

Nakonec jsme vymysleli, že by se mohla obléct jako vlajka, což spustilo velkou kreativní vlnu a Kika se vyzdobila krásně, vzpomněla si i na odznáček z Pražského hradu, který jsme kdysi po prohlídce dětem koupili.  

 

No a když jsme to tak pěkně vyřešili, začali jsme se s mužem rozplývat, jak je ta učitelka báječná, když dokáže téma dne Evropy takhle využít, jak probouzí v dětech lásku k vlasti, i když v ní nežijí, a jak to bude pěkné, až se všichni v těch svých vlajkách ve třídě sejdou a budou si povídat o tom, jaké je to doma, a jak moc bychom chtěli být při tom.

Kde se v dětech bere to prožívání jejich češství fakt netuším, myslím, že velkou zásluhu na tom má  právě panevropské ladění jejich školy a taky paní učitelka Klíčníková, která je má na češtinu a kterou mají moc rádi. 

Včera u večeře nám tu oba vzdychali, že se jim stýská po Česku. A taky po Turecku, kde jsme byli před rokem (pravidelní čtenáři si jistě pamatují historku s prošlým pasem), tam to prý bylo ještě lepší, protože tam byl bazén a pořád studené pití v ledničce. A to mají recht, to v Česku nemáme, ale zato umíme hrát hokej!

PS: "Děcka, a jak se jmenoval ten spisovatel, po kterém byla pojmenovaná ulice, kde jsme Leušce koupili tričko s Krtkem?" "Mami, dej nám pokoj, my teď chceme dokoukat to Kovyho video."