Jednu jsem dopekla a jedny dočetla. Povinná četba z toho asi nebude, ale Třeštíkovou mám ráda, zejména ten nadhled. U jejích příspěvků na facebooku se řehtám nahlas, je to, jako by se člověk koukal na nás. Třeba když jeli v cizině na výlet, to bylo přesné. V knize promlouvají výhradně ženské hrdinky. Do těch, co jsou mi věkově nejblíže, autorka vepsala pocit, který taky občas mám, a to strach z toho, že když mám teď děti, že už se nikdy neosvobodím a nadosmrti se budu muset o někoho starat. Že mě ta zodpovědnost zadusí. Že už nikdy nenastane paradigma já a jenom já, volnost v pohybu i ve směrování myšlenek. A zároveň vím, že jestli to nastane nebo ne, je jenom a jenom v mé moci.
Bábovku jsme upekly s Leuškou. Je to vlastně super, že jsme spolu doma. Nějak jsem na ni v poslední době neměla tolik času. Hrozně vyrostla, pusinka moje. Dokonce se nechala učesat. Obrala Kristince celý sponkovník a donutila mě nacvakat jí to všechno do vlasů! Na nohách má kožené papučky ode mě. Už se jí z nich klubou palečky, bude pomalu čas na další. O jedny podobné, o dvě čísla menší, můžete ještě do pátku soutěžit tady.
Žádné komentáře:
Okomentovat