Asi protože nevnímám jejich spirituální rozměr, mají pro mě některé velikonoční rituály mírně trapnou příchuť, a velikonoce beru od dětství jako svátek, pro který je důležité umět se především dobře schovat :) V tomto smyslu mě život s Bulharem velmi osvobodil, protože Bulhaři své ženy s pomlázkami nehoní, a tak si můžu užívat jen jejich pozitivní stránky. Nejlepší na nich bylo, je a vždy bude, že jsou na jaře, že se seje travička a že se barví vajíčka. Vyrábět kraslice jsem zkoušela všemi možnými způsoby, dělám to každý rok bez výjimky a podařilo se mi pro to nadchnout i děti.
Zkušenosti ukázaly, že čím jednodušší a r y ch l e j š í proces výroby zvolím, tím víc si to všichni užijeme. Letos jsem někde na pinterestu zahlédla kraslice kaktusy, což je originální a docela rychlé, takže bylo rozhodnuto. Došly nám gumové rukavice a všichni jsme měli úplně zelenožluté prsty, ale pěkně nám to tady rozkvetlo. Jak už možná někteří víte z Instagramu, včera Leuška s pokřikem "vajíčko" na rtech všechny kaktusy oloupala (fotku jejího zásahu najdete v pravé liště, mám tam instagramové pásmo), a bylo po ptákách. Děti to naštěstí neviděly, protože jsou u babičky, to by asi bylo slz. Babička s nimi určitě udělá taky nějaké parádní kraslice.
Žádné komentáře:
Okomentovat