Tenhle víkend se pro mě nesl v duchu filmu Room. Několik lidí mi o něm v poslední době vyprávělo, Boril dokonce řekl, že ho považuje za nejlepší film loňského roku, no a pak dostal minulý týden Oscara, takže jsme ho prostě museli vidět. Věděla jsem, že v něm hraje kluk, který vypadá jako náš Andrej, zaskočilo mě ale, že byla podoba tak veliká. Fakt, že máme sami dlouhovlasého kluka, nás podle mě ochudila o kus zážitku, který běžný divák z filmu má - Jackovy vlasy jsou důsledkem a nepřehlédnutelným důkazem jeho zajetí, vychýlením z normy, které bije do očí. Jenom nás ne, protože my v tom zkrátka žijeme.
Samotný Andrej nevěřil, že ten kluk z filmu není holka, a na fotku Jacka s ostříhanýma vlasama se ani nechtěl podívat. Krátce pofilozofoval na téma, že herec měl určitě paruku (ano, opravdu měl paruku) a že on by ho mohl hrát rovnou, ale roli by nevzal, protože by se nikdy nenechal ostříhat. Měl snad poprvé v životě možnost uvědomit si, jak ostatní vnímají jeho, zvlášť když ho vůbec neznají.
Tu vtipné, tu trapné situace spojené s kšticí našeho syna jsou na denním pořádku. Tak třeba v sobotu u nás byla Sonia od muže z práce. Podotýkám, že u nás nebyla poprvé. Asi po dvou hodinách se zeptala, kde je Andrej a proč je u nás vždycky na návštěvě ta hnědovlasá Kristinčina kamarádka. Když jsme jí vysvětlili, že u nás žádné cizí děti nejsou a že ta kamarádka je Andrej, byla z toho tak paf, že celý večer neřekla skoro ani slovo. Božátko.
Víkend skončil tím, že jsem včera nemohla najít mobil. Tak jsem hledala a hledala a hledala, až jsem se začala prozvánět. Zvonilo to tak zvláštně dutě a z dálky, někde mezi pokojem a kuchyní.... mobil byl kde? Mobil byl v odpadkovém koši, zaházený zeleninovou drtí z odšťavňovače a zbytkama po přípravě večeře. Leuška nám vyrostla a dosáhne všude. By mě zajímalo, co mi tím chtěla říct?
Samotný Andrej nevěřil, že ten kluk z filmu není holka, a na fotku Jacka s ostříhanýma vlasama se ani nechtěl podívat. Krátce pofilozofoval na téma, že herec měl určitě paruku (ano, opravdu měl paruku) a že on by ho mohl hrát rovnou, ale roli by nevzal, protože by se nikdy nenechal ostříhat. Měl snad poprvé v životě možnost uvědomit si, jak ostatní vnímají jeho, zvlášť když ho vůbec neznají.
Tu vtipné, tu trapné situace spojené s kšticí našeho syna jsou na denním pořádku. Tak třeba v sobotu u nás byla Sonia od muže z práce. Podotýkám, že u nás nebyla poprvé. Asi po dvou hodinách se zeptala, kde je Andrej a proč je u nás vždycky na návštěvě ta hnědovlasá Kristinčina kamarádka. Když jsme jí vysvětlili, že u nás žádné cizí děti nejsou a že ta kamarádka je Andrej, byla z toho tak paf, že celý večer neřekla skoro ani slovo. Božátko.
Víkend skončil tím, že jsem včera nemohla najít mobil. Tak jsem hledala a hledala a hledala, až jsem se začala prozvánět. Zvonilo to tak zvláštně dutě a z dálky, někde mezi pokojem a kuchyní.... mobil byl kde? Mobil byl v odpadkovém koši, zaházený zeleninovou drtí z odšťavňovače a zbytkama po přípravě večeře. Leuška nám vyrostla a dosáhne všude. By mě zajímalo, co mi tím chtěla říct?
Trailer k filmu Room:
Žádné komentáře:
Okomentovat