Chodím na další kurz, kde nám radí, jak správně žádat o práci. Je to hotová alchymie. Podle doporučení paní vedoucí jsem si po sedmdesáté druhé přepsala životopis. Myslím, že kdybych ho ukázala sto lidem, nikdo by neřekl, jo, dobrý, tak to nech, naopak by mi každý doporučil jiný způsob, jak ho předělat. Přitom je to jenom životopis, data, místa, zaměstnavatelé a činnosti, takže docela úzké pole pro kreativitu. Dávám si strop, že do něj hrábnu ještě maximálně 2x. Jinak kurzy dobrý, čtyři hodiny německé konverzace s rodilými mluvčími zdarma, to je k nezaplacení.
Ve volných chvílích šiju na trhy a chodím po venku v novém saku, které mi dovezl Saša z Chicaga. Z Forever 21. Protože když jsme si tam spolu kdysi začali, bylo mi přesně 21. Vestu ze stejného materiálu kdysi nosil můj děda a já ji po něm zdědila. Děsně jsem jí milovala a nosila ji celý gympl. Prostě a jednoduše, tohle sako je takový tunel do minulosti a to mě baví. Taky mě baví, že jsou teploty kolem 20 a můžu ho nosit. Mohlo by to tak vydržet do 23. prosince do půlnoci a na Ježíška by mohlo začít mrznout a sněžit. Třeba to tak fakt bude, v poslední době je zdá se - co se počasí týče - možné opravdu všechno :)
To je hezký, s tím sakem ☺ Jestli on Saša není takový "pan Božský"?
OdpovědětVymazatSaša je definitivně naprosto božský, ale třeba podlahu v prádelně by mi nevylil :)
Vymazat