Už jsem tady jednou psala, že když to s někým myslím vážně, ušiju mu deku. Svou úplně první v životě jsem vyrobila před dávnými a dávnými časy svému muži, aby mu v Chicagu nemrzly nohy, a zatím poslední deku z lásky jsem ušila naší Leušce.
Ti, co sem chodí často, vědí, že původně vznikala jako přikrývka na odpolední spaní v jesličkách, která se ovšem ukázala jaksi zbytečná. Nahradil ji spacák s papouškem, který dodnes dobře slouží, a polotovar deky nějakou dobu ležel ladem.
Jak se ale blíží konec roku, stoupá moje touha dodělat všechny nedokončené projekty a došít všechna torza, protože nový rok je nový začátek a není nic horšího, než si s sebou hned zkraje táhnout nějaké kostlivce.
A tak jsem ji došila. Je z kaufmanovských holčiček, chevronů a minky od Mellu a ze Sašovy staré košile.
Je hodně prošitá, takže pěkně pevná a vysoká, přesně jak to mám nejradši.
A zevnitř taková ňuchňací.
Leuška ji dostane k Vánocům
spolu s peněženkou tón v tónu, ať se konečně hrabe ve svojí a neuklízí pořád v té mojí.
Ta je naprosto skvělá!!! A nádherně prošitá!
OdpovědětVymazatDíky :) U toho prošívání jsem se málem otelila, abych byla upřímná, ale stálo to za to!
VymazatJe moc krásná, líbí se mi kombinace látek a barev. Hned bych se zabalila. A ta dřina za to určitě stála ;)
OdpovědětVymazatDěkuju mockrát za milá slova.
VymazatJe úžasná! Z prošívání by mě asi kleplo, ale stálo to za to ☺
OdpovědětVymazatDík. Teď zpětně mi to ani nepřijde tak hrozný, zase bych si klidně zaprošívala....
VymazatJe nadherna a jiste teploucka.
OdpovědětVymazatJe nadherna a jiste teploucka.
OdpovědětVymazatDěkuju. Někdy je teplá až moc, samotnou mě překvapilo, jak ten materiál krásně drží teplo.
OdpovědětVymazat