Jak už jsem tu psala, chodím na kurzy pro ženy, které se chtějí uplatnit na německém pracovním trhu. Jsou super z mnoha důvodů. Musím tam mluvit německy a cítím, jak mi stoupá jazykové sebevědomí. Potkala jsem tam spoustu báječných žen. Nejde mi na rozum, jaktože se o tyhle vzdělané bytosti, které toho v životě tolik zvládly, zaměstnavatelé neperou. Naučila jsem se tam pár triků, jak lépe hospodařit s časem, třeba si neklást věcné, ale časové cíle. Už si neplánuju, že dneska ušiju kabelku, ale že dneska půjdu na hodinu do dílny. Je úplně jiné odcházet do postele s tím, že jsem tam na hodinu vážně šla, než s myšlenkou, že jsem pomalá a zase jsem to nestihla.
Vedoucí nám pořád opakuje, že na sebe máme být hodnější. Tak jsem na sebe byla hodná a po hodinkách si postupně ušila tašku. Si ve smysli pro mě. Rozstříhala jsem poslední metry krásného černého sametu ze Zara Home a vím, že stejný už nikdy nebude. S některýma látkama se těžko loučí, téhle mi ale navždy zůstane aspoň kousek. Muž je na mě hodnější pořád. Koupil mi kytku, která na fotkách ladně zakrývá vypínač. Vy, co tady chodíte, jste si určitě všimli, že mi u kabelek často straší.
Na tašce testuju nové kožené popruhy. Koupila jsem si pár zkušebních v jednom oblíbeném online shopu a jsem hrozně zklamaná. Na první pohled vypadají nádherně, ale na ten druhý je to peklo. Je vidět, že jde o cosi potaženého čímsi jiným, co se krabatí a vůbec to nevypadá hezky, ani po kůži to nevoní. Nemáte někdo tip na pěkné, opravdu kožené?
Tady na Francizce je pěkně vidět, jak se vrchní vrstva kolem dírek mačká.
A teď už já a moje nová taška musíme do školy. Hezký a produktivní den všem!
Žádné komentáře:
Okomentovat